Kdo jsem? Odpověď na tuto otázku je pro mě zrovna v této době hodně složitá. Mám totiž pocit, že zrovna procházím procesem přeměny od těžkého materialismu k něčemu, co dává mému životu hlubší smysl a dělá ho radostnějším a pravdivějším.

Paradoxně tuto moji změnu nahlížení na život odstartovala doba covidová a v tom vidím jediné její pozitivum. Když jsme na jaře loňského roku byli nuceni zůstat doma, začala jsem péct domácí kváskový chleba, pořídila jsem si slepice, založila své první permakulturní záhony a trávila spoustu času na zahradě. Zjistila jsem, jakou radost mi přináší manuální práce.

A jako bonus mi do života začali přicházet lidé podobného smýšlení, s vizí tvořit něco nového, s chutí, a s nadšením. A já za ně srdečně děkuji.

Věřím, že pokud cokoliv tvoříme s láskou a s radostí, přinášíme tím potěšení i lidem okolo. Ještě přesně netuším, co to bude právě u mě. Možná to budou domácí vajíčka od šťastných slepiček, voňavý chleba, zelenina z mojí zahrádky, možná díky mě někdo objeví a pozná sílu esenciálních olejů, do kterých jsem se zamilovala, nebo to bude něco úplně jiného? Uvidíme…

Ať už je to cokoliv, s radostí po 37 letech sezení na kancelářské židli vyskočím a budu se snažit dělat lidem kolem sebe hezčí den a vykouzlit jim úsměv na tváři.